Co je schizofrenie
a o čem budu psát
Schizofrenie je duševní porucha charakteristická selháváním myšlenkových procesů a sníženou schopností vnímat emoce a reagovat na ně. Nejběžněji se projevuje sluchovými halucinacemi, paranoidními či bizarními bludy nebo zmatenou řečí a myšlením, a jde ruku v ruce s rozsáhlou sociální či pracovní dysfunkcí. To je definice z wikipedie.cz.
Jde opravdu schizofrenie ruku v ruce se sociální a pracovní dysfunkcí? Rozhodně ne vždycky a proto s touto definicí úplně nesouhlasím. Také mě osobně v definici chybí, že pokud je schizofrenik léčen, tak nemá žádné symptomy a není mu zcela ,,nic“. O tom, by měla být informovaná veřejnost.
Pokud touto nemocí trpíte, anebo někdo ve vašem okolí, tak jsou tyto stránky právě pro Vás. Jen pro informaci: Schizofrenií trpí přibližně jedno procento na celém světě a duševní nemocí trpí každý pátý Čech, takže nás duševně nemocných je opravdu hodně. Na těchto stránkách mám svůj příběh, který se stále ,,zvětšuje“, protože přidávám nové události, které se dějí v mém životě. Dále se můžete podívat na mé tipy a rady, jak žít lépe (zotavení) a také na užitečné odkazy atd. Tyto stránky budou časem informovat o Reformě psychiatrické péče v ČR a o destigmatizaci, která společně s Reformou probíhá. Nebudu se věnovat pouze schizofrenikům, ale i duševně nemocným obecně. Tento blog jsem založila proto, protože neexistuje žádná ucelená stránka, kde by byl popsaný život s touto nemocí jako takový. Chybí informace, jak s nemocí žít. Mým cílem je tedy informovanost a to, aby se s nemocí cítili lidé lépe.
V dnešní době je hlavně špatná provázanost zdravotního a sociálního systému pro duševně nemocné, ale je mnohem více problémů. Porušování Etického kodexu práv pacientů a dalších zákonů pojednávajících o důstojnosti a svobodě, podfinancování zdravotní péče atd. Každý, kdo onemocní by měl mít informace o dalších sociálních službách, které by každému pomohli se ,,zotavit“ a např. si najít práci, bydlení, mít víc informací o své nemoci apod. už při propuštění z psychiatrické léčebny. Pokud duševně nemocní lidé mají podporu od svého okolí (rodina, přátelé, neziskové organizace), nemusí mít problémy s tím si později po zaléčení a ,,zotavení“ najít práci, partnera, nové přátele a třeba i koníčky. Můžou žít život jako zdravý člověk a to doslova. Někdo dokonce může žít i líp než před nemocí.
Já žiji normální plnohodnotný život. Ano, mohu to o sobě říct a to jsem schizofrenička. Dnes se dá schizofrenie s velkou úspěšností léčit na rozdíl od nedávné minulosti, ale každý pacient touto nemocí trpí v různé míře a myslím si, že každý se může ,,zotavit“ s podporou, o které jsem mluvila. Po prvním propuštění jsme my schizofrenici byli deprimovaní, protože nám byla diagnostikována ta obludná diagnóza a představa říct si ,,tak a je ze mě blázen“ je strašná, ale přesně tak se na nemoc nemá pohlížet. Vždyť jsou mnohem horší diagnózy, např. rakovina, ochrnutí, ztráta zraku apod. Kdo z nás dělá blázny je hlavně společnost, která se nás snaží diskriminovat. Ano, my možná můžeme ,,ztratit hlavu“,ale v jádru jsme to pořád my, ti co byli a tedy můžou být po zaléčení normální. Normálně se chovat, přemýšlet. Je těžký proces smíření, ale je součástí ,,zotavení“ a o tom co je zotavení Vám mile ráda také určitě napíši. Společnost vidí schizofreniky jen jako blázny, protože nemají informace o tom, že už nejsou jen zavíráni v ústavech, že nejsou jen vrahové, ale že žijí i působí normálně na své okolí. Třeba i studují na vyšších či vysokých školách jako já a věnují se různým aktivitám.