Léto – čas pro lásku
Co jsem si přála jako malá? To vím moc dobře… Přála jsem si muže. Být zamilovaná jako ty princezny v pohádkách. Přála jsem si CIT hluboký a něžný, nespoutaný a nezničitelný nikým a ničím…Chtěla jsem bezprostřední lásku na celý život, kdy neexistují problémy. Jen touha, láska, vášeň a něha i spoustu krásných romantických prožitků či zážitků někde v přírodě… Hledala jsem ji snad už od malička a i jako malá jsem se dokázala zamilovat do spolužáka. Bylo to jednoduché, příjemné, bez závazků a sexu… Bylo to asi upřímnější než vztahy v dospělosti, protože ve hře nebyli peníze ani sex. Žádné intriky a jednoduše v podstatě směna peněz za sex jako dnes, kdy je žena pozvána na oběd nebo dostane dárek a potom se s dotyčným pomiluje, protože přeci má peníze a i vypadá docela dobře, tak proč ne… Pak se na vás vykašle a to se v dětství takhle nikdy nemůže stát. V dětství toto nehrálo žádnou roli a převažoval pouze cit a vzájemné sympatie. Říká se, že platonické lásky jsou nejkrásnější, je to tak?
V dětství stačilo pár slov, pár mrknutí, pár pohledů a bylo vše jasné. Zamilovali se a začali se držet za ruce a prožívali jen tu opravdovou lásku venku v parku či na půdě školy. Kéž by dnešní vztahy v dospělosti mohli také tak začínat a fungovat na bázi upřímné bezprostřední lásky. Někdy se to povede a ti dva spolu vydrží i přes problémy a různé nesváry, protože v sobě oba stále pěstují cit. Ten je vede na cestě životem. Ten se jich vlastně drží sám jako klíště, protože když jednou vznikne, tak už nikdy nevymizí. Už ve vás je, a kdyby se ti dva rozešli či rozvedli, tak nikdy nezmizí. Vzpomínka na toho člověka vždy vyvolá velkou dávku emocí. V dnešní době jsou lidé hodně bezcitný, velmi uzemněný běžnými starostmi a možná se i těžko doopravdy zamilovávají. Já radím jednu věc. Zkuste si vzpomenout na to, jaký to bylo, když jste se zamilovali ve školce nebo ve škole. Vzpomínáte si na to, jak moc to bylo intenzivní? Chtít to můžete i v dospělosti, a pokud se vám to stane, tak poznáte tu pravou lásku. Akorát láska se opravdu nehledá, jak si lidé myslí, láska si ti dva nachází většinou velmi snadno a sama. Jen se nebát, lásku prožít a pochopit, protože to je ON/ONA. Ta osoba, se kterou se cítíte jakoby nadneseně a strašně příjemně. Ta osudová láska. Začnete být na ní závislý a budete s dotyčným chtít trávit více a více času, a když vám to cesty osudu dovolí, budete svoji. Největší nepřítel lásky je právě strach. Varuji, že strach může všechno zkazit jako mávnutím proutku a pak se těžko lepí něco zpátky. Láska se musí chytit za pačesy a držet se jí zuby nehty. Pěstovat ji, pečovat o ni a brát ji s respektem, protože i láska může taky jednou skončit. Ne třeba tak, že by mezi dvěma lidmi zmizel cit, ale může zmizet porozumění a z toho potom pramení veškeré problémy. Když je zase hodně porozumění, ale není cit, tak je to taky špatně. Až si vás láska najde sama, jak říkám já, neházejte ji za hlavu, nepřehlížejte ji, prostě se nebojte, ten cit vás nekousne. Přeji vám zamilované léto plné pohody a těm, co ještě nenašli tu pravou nebo pravého, přeji hodně štěstí, vždyť láska léčí ve všech rovinách.